Karta DoDublin

Je březen 2023 a my se s Lukášem chystáme na svou první návštěvu hlavního města Irské republiky, do Dublinu.

Po velmi strastiplné cestě z letiště na ubytování do nedalekého města Swords (Kdo nečetl, přečtěte, stojí to za to) jsme si mysleli, že nás už nic nepřekvapí a že jsme ostřílení znalci místní dopravy. Omyl byl však pravdou.

Na internetu jsem našla super článek o kartě DoDublin, která nám zajistí dopravu po Dublinu a jeho okolí na celé dva dny.

Dovolenou jsme měli zajištěnou na 4 dny a tak jsme se první den v Irsku věnovali krásnému městu Swords (čtěte extra článek). Navštívili jsme místní památky a oběd si dali v nákupním centru. Při průchodu “nákupákem" nás ale zarazily zastaralé počítače se zamčenou tiskárnou. Koukali jsme na ně a přemýšleli, proč v této době někdo potřebuje za těžké peníze sedět u zastaralého počítače a veřejně surfovat po internetu. Nechali jsem to být a šli domů plánovat naši zítřejší cestu do Dublinu.

Na pokoji jsme si rozdělali večeři a pustili se do vyhledávání informací o dopravní kartě. Jak karta funguje a jaké jsou možnosti jejího využití naleznete v článku DoDublin Card. Dopravní kartu jsme velmi jednoduše zakoupili a zaplatili přes internet. Na e-mail mi přišlo potvrzení i s QR kódem a já byla na sebe hrdá. Nezabralo nám to ani 5 minut a zítra můžeme kód využít ihned na první jízdu.  Poctivě si pročítám informace v e-mailu a na předposlední větě se zarazím:

Na co tedy mají ten QR kód, když ho nemohu použít? Budeme tedy muset ještě extra zaplatit za autobus na letiště…. Čtu dál:

Cože? Jako kde mám já jako turista sehnat vytištěný e-mail? A hádejte, kde jsme se s manželem druhého dne ráno ocitli :-D :-D :-D Ano, hádáte správě. U starých počítačů se zamčenou tiskárnou v městském nákupním centru. Tisk a přístup na náš e-mail nás stál 6eur.

Dala jsem 6eur za dva papíry a nemám teď drobné pro řidiče na cestu na letiště, kde nám kartu předají. A kdo četl můj článek "Naše cestování po Irsku", tak ví, že tam se řidičům musí dávat přesně. Pro nás tedy 5 eur, které nemám.

Běžím tedy do kavárny poprosit o rozměnění a říkám, že potřebuji zpět přesně 5 eur. Slečna mi vyhoví a já jsem ráda, že máme přesně 5 eur na cestu na letiště i vytisknuté potvrzení. Teď už snad kartu do Dublinu získáme a budeme moci svobodně cestovat.

Nastupujeme do autobusu č. 41A a já v ruce žmoulám pětieurovku.

Hlásím: 2x na letiště prosím.

Řidič: 3 eura 40…

Já: ticho

Řidič: 3 eura 40..

Já: Já mám ale jen 5 eur..

Řidič: Beru jenom přesně

Já jen opařená stojím a nic neříkám. Jsem v šoku. Takovou práci mi dalo si zapamatovat místní zvyk, že se platí řidičům přesně. Že cesta z letiště stojí pro dva 5 eur… Ale asi jen v autobuse číslo 41. Autobus číslo 41A totiž zatáčí o ulici dříve a stojí tedy méně.

Řidič kouká na můj vyděšení a zoufalí výraz a mávne rukou: Běžte do autobusu, jako že jsem vás neviděl…

DÍKY za to, pane řidiči! Jinak už bych se totiž do místní dopravy neodvážila nastoupit, nezískala bych kartu DoDublin a další novou zkušenost, že se nemám divit, až v půlce cesty do Dublinu řidič zastaví, vypne motor, vystoupí, odejde pryč a všechny pasažéry nechá o samotě. Za 5 minut totiž přijde jiný řidič a cestu dojede za něj.

Jsou to zkušenosti, které se musí zažít. Nebo alespoň přečíst. Sledujte tedy můj blog a těšte se na další vyprávění našich opravdových zážitků :)

Jana